Nikdy by mě nenapadlo, že budu psát tyto řádky pro tebe maminko. Mami zapomněla si mi dát adresu, abych Ti mohla poslat dopis. Mami, kde jsi? Odešla jsi tak náhle, že to nikdo z nás nečekal. Odešla jsi bez jakéhokoliv slova, aniž bychom si stihly něco říct. Obě jsme chtěli, ale bály se, jak budeme navzájem reagovat. Odpusť mi, že jsem jinou ženu nazvala MÁMU. Byla jsem na tebe naštvaná, že si se bála táty a nebojovala si za nás. Teď bys tu třeba byla a byli bychom všichni spolu pohromadě. Ani nevíš, jak si to teď vyčítám. Vyčítám si to, že jsem Ti nemohla říct naposledy, jak moc Tě mám ráda, i přesto všechno zlé jsem doufala, že se tátovi postavíš a napíšeš nebo zavoláš bez strachu.
Abychom jsme navzájem slyšely své hlasy a cítily se. Naposledy jsem Tě slyšela v roce 2023 a poslední tvá zpráva byla to samé. V chatu neustále urážky a v historii 2014 zprávy, jak se máme rádi. Prosím, maminko. Odpusť mi. I já odpouštím tobě. Měla si mi dát vědět, že jsi nemocná. Já vím, už si mi psala, že jsi v nemocnici a já to ignorovala. Myslela jsem si, že si to vymýšlíš nebo to nějak opět překrucuješ. Mami jsem zlomená a vyčítám si to. Snažím se každý den, abys mě navštívila ve snech. Je to týden po tvém pohřbu a dnes přišel den, kdy se mi od té doby zdál nějaký sen. Utíkala jsem… někdo mě neustále sledoval, ale ty jsi tam nebyla. Mami, vrať se. Strašně mě to bolí. Byla jsi a stále jsi moje maminka. Ať už si se chovala jakkoliv, tak jsem Ti odpustila.
Vím, že je už pozdě, ale třeba teď semnou jedeš v MHD a čteš tyto řádky. Prosím, bože! Dovol mi mou maminku vidět a po několika letech si s ní popovídat, aby mi dala sílu a chuť žít. Když už mi jí nevrátíš živou, tak aspoň ve snu. Bože já netušila, jak moc je nemocná. Maminko… přišla jsi. Tak moc jsem chtěla, že uběhly týdny a ty nikde. Po třech týdnech jsem Tě konečně viděla ve snech a trochu jsme si popovídali. Já ti položila ruku na tvou tvář a ty jsi mi řekla: vypadám odporně: a já Ti na ti řekla, ne! Vypadáš skvěle a obejmula jsem Tě.